RADOSTI, KDEPAK JSI?

V mojí sociální bublině téma radosti začíná vyplouvat na povrch z různých stran. Ztrácí se nám natolik, že se na ni musíme čím dál tím víc vědomě soustředit. A já moc děkuji za tuto resuscitaci. Přitom je to pro nás tak přirozená věc. Nebo aspoň bývala.

Kam se poděla naše dětská radost? Kdo uhasil ty jiskry v očích? Výchova, společnost, okolnosti… určitě na tom má podíl spousta věcí, ale rozhodující je, že v rukou to máme my sami. My sami v dospělosti volíme, jestli chceme přepsat programy výchovy. My sami se rozhodujeme, s jakými lidmi se budeme stýkat. My sami, dokážeme spoustu věcí ovlivnit. My jsme ti, kdo volíme přístup k situacím, životu.

Volíte si vědomě činnosti, které Vám přinášejí radost nebo je autopilot příliš velkým pánem?

Vzpomente si rychleji na věci, které vám udělaly radost než na věci, které vás štvou. Mám tip, jak to dopadne. Co Vám v poslední době udělalo radost?